Okříšky - Oficiální web městyse    

Kostel Jména Panny Marie

Okříšský kostel Jména Panny Marie je nejvýznamnější památkou v obci. Přesná datace jeho původu není známá, stejně jako nevíme, kdo byl jeho budovatelem. Jisté je pouze to, že kostel s věží stál již před rokem 1500, neboť v pozdějších inventářích je doložen zvon s tímto datem. V církevním místopise Moravy z pera benediktýna Ř. T. Volného je uvedena zpráva heraltického faráře z roku 1657, že byl kostel postaven "od jistých pannen, nikoliv však řádových sester". Toto je však zřejmě pouze pověst, k jejímuž potvrzení nejsou žádné další podklady. Uvážíme-li polohu kostela, který nebyl ve středověku ve vsi, ale nad ní, v těsné blízkosti zámečku (či dříve tvrze), můžeme soudit, že jde s největší pravděpodobností o tzv. tribunový kostel. Majitelé šlechtického sídla zřejmě zbudovali vně jeho opevnění pro svoji potřebu malý kostelík. Pro pána a jeho rodinu byla určena tribuna v podobě kůru, do níž byl přístup krytým můstkem přímo z tvrze, obecný lid měl vyhrazeny prostory v přízemí svatyně. Kolem kostela se rozkládal hřbitov.

Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny žádné další stopy ani doklady o farní budově, lze předpokládat, že duchovní správu nezastával ustavený farář, ale zámecký kaplan. Do stavovského povstání byl kaplan jistě nekatolického vyznání, po změně v držení statku byl okříšský kostelík přikázán katolické duchovní správě v Heralticích. Kostel prodělal dvě velké přestavby v letech 1673 a 1897 - 8.

Zajímavý je i vývoj přesného zasvěcení kostela. Dokumenty ze 17. a 18. století hovoří o kostele Narození Panny Marie - je použito neobvyklého, ale krásného tvaru "kostel Blahoslavené Panny Marie rodící se". Pravděpodobně v první polovině 19. století se od tohoto opouští (snad vlivem dokončení velkého poutního kostela Narození Panny Marie v Přibyslavicích) a vžilo se zasvěcení Jménu Panny Marie.

Hlavní oltář kostela je dřevěný se sochami sv. Patra a Pavla a Panny Marie s děťátkem, pozadí má barokové řezby. Rok zhotovení není znám, opraven a pozlacen byl r. 1908. Vedlejší oltář je zasvěcený Panně Marii Svatohostýnské a je z roku 1905. Čtrnáct obrazů Křížové cesty je z roku 1908. Jedná se o reliéfní obrazy z anglického cementu, každý o váze 45 kg.

Varhany byly zhotoveny na objednávku knížete Collalta v roce 1896, mají 9 rejstříků. Na věži kostela jsou dva zvony - větší, vážící 280 kg, ulitý roku 1500, menší, vážící 150 kg, z roku 1711.

Zámek v Okříškách - historie a stavební vývoj

V místopisné ani uměleckohistorické literatuře nebyla okříšskému zámku věnována prakticky žádná pozornost. František Dvorský v roce 1906 v příslušném svazku Vlastivědy moravské přímo napsal, že v Okříškách "starých památek není". V mladších pracech byla s okříšským zámkem spojována středověká tvrz, jejíž počátky byly i přes pozdní první zmínku z roku 1617 kladeny do předhusitské doby (údajně 1375) s tím, že původně zeměpanskou stavbu měli rytíři z Hrochova přestavět v pozdní gotice po roce 1466. Hypoteticky lze za středověké jádro zámku označit snad tříprostorovou podsklepenou stavbu, jejíž obvodové zdivo se zachovalo v rozsahu sklepa a místností v přízemí.

Šlechtické sídlo se poprvé připomíná ve smlouvě z 10. července 1617, kdy Jiří Rechmberk ze Želetic na Ratibořicích prodal "ves a tvrz Vokříšky" s příslušenstvím své manželce Sibyle Slavatové, rozené z Roupova za 17 000 moravských zlatých. Samotný zámek se připomíná v kupní smlouvě, kterou statek Okříšky a Pokojovice koupil 31. března 1751 Tomáš Vinciquerra hrabě Collalto od zemského soudu. Zámek, zmiňovaný jako Rittersitz, zřejmě žádné zvláštní pozornosti nepožíval, protože ještě v odhadu statku ze 2. června 1774 byl oceněn na pouhých 500 zlatých. Jeho historická podoba není ikonograficky doložena s výjimkou vojenské mapy Moravy z let 1764 - 1768, kde je u Okříšek schematicky znázorněna věžovitá stavba.

V renesanci bylo v Okříškách vystavěno venkovské šlechtické sídlo v podobě protáhlého obdélného patrového jednotraktu se zaklenutým přízemím a pravděpodobně plochostropým patrem. Tuto etapu okříšského zámku lze podle charakteru kleneb v přízemí rámcově klást na sklonek 16. století. Průčelí včetně zastavěného hlavního dvorního průčelí pokrývalo okrově probarvené sgrafito. V poslední čtvrtině 16. století se také objevují na sgrafitech stezky s kosodélníky. Podstatnou oporu pro datování renesančního zámku v Okříškách poskytlo dendrochronologické datování druhotně užitého smrkového trámu fabionového stropu a to do roku 1598 Za stavebníka renesančního sídla lze označit nejspíše Jiřího Rechmberka ze Želetic, doloženého v Okříškách bezpečně v roce 1609.

Barokizace zámku přinejmenším ve dvou podstatných stavebních fázích. V první fázi byla upravena dispozice patra, zejména byly vyzděny příčky některých místností, kde byla v koutových výklencích nepochybně postavena kachlová kamna obsluhovaná z otopné niky přístupné zřejmě ze stále užívané renesanční pavlače. Je pravděpodobné, že tyto úpravy proběhly současně s barokizací kostela v roce 1673 za Jana Viléma Adalberta z Levese a jeho manželky Anny Alžbety, rozené Hörner von Horneck, k níž se vztahuje pamětní erbovní deska, osazená druhotně na mladší věži z druhé poloviny 19. století.

K rozsáhlejším úpravám došlo v prvním dvacetiletí 18. století za rytířů von Hoch, kdy byla barokizována průčelí a předpokládanou dřevěnou pavlač nahradila zděná patrová arkáda se stlačenými záklenky s cihlovými klenáky ve vrcholu. Přesnější dataci úprav umožnilo dendrochronologické datování primárně uložených samostatných trámů na půdě nad arkádou do roku 1715. Tomuto datování odpovídá i stylové vyznění zalamovaných nadokenních říms a členění suprafenestry oken se štukovými šambránami na zahradních průčelích. Při úpravách byla sgrafitová omítka napekována a zaomítána, horizontální členění fasád kordonovou římsou v místech původní renesanční římsy však zůstalo zachováno. Průčelí byla v této fázi monochromní bílá a archivolty arkád nebyly pravděpodobně zdůrazněny štukovou profilací. Při severovýchodním nároží byla arkáda v přízemí i v patře otevřená. Na západě byla uzavřena patrovou přístavbou, vystavěnou nad starším suterénem. Přístavba mohla být určena pro panské úředníky. Průčelí přístav by bylo rovněž rytmizováno pilastry, členění průčelí však zaniklo ve 20. století.

Barokní úpravy zámku lze zčásti sledovat i pomocí řady dochovaných inventářů a účtů. Nejstarší inventář zámku pochází sice již z června roku 1691 z pozůstalosti Alžběty Anny z Věžník, avšak o stavební podobě zámku vypovídá pouze zprostředkovaně. Dozvídáme se z něho pouze, že obýváno bylo přízemí i patro a kromě panských pokojů byl v zámku i byt pukrabího a hospodářského správce. V pozůstalosti Karla Josefa Heřmanského von Heldenherz je uložen inventář zámku z 8. února 1746 se zajímavějšími údaji, z nichž vyplývá, že ze šesti uváděných pokojů byly tři vyzdobeny textilními tapetami v různých barvách: zeleno-žluté, šedo-červené a zelené kombinované se zlatem. V dalším inventáři z 18. října 1749 z pozůstalosti téhož pána je uvedeno celkem osm pokojů a upřesněno, že se zřejmě jednalo o potištěnou či obarvenou vlněnou látku. Druhý inventář zahrnuje i zámeckou knihovnu, seznam patnácti obrazů většinou s náboženskými motivy, jednu slonovinovou sošku P. Marie a vadný barometr.

Podle souvislé řady účtů okříšského statku, vedených od roku 1751, probíhaly podstatnější stavební práce na zámku až v posledním dvacetiletí 18. století. V roce 1756 je v zámku uváděna panská kuchyně.V listopadu roku 1762 se účtovala tesařská práce za nové dveře v chodbě u panské kuchyně, kde se obkládaly zárubně opatřené lištami. V roce 1766 byl za dvanáct dní celý zámek pokryt šindelem. V roce 1773 byly na zámku opravovány orákosované stropy. Důležitý údaj, zmiňující zámeckou věž, pochází z roku 1760, kdy ji za 7 zlatých pokrýval (nepochybně šindelem) tesař Novotný z Heraltic. Týž řemeslník byl 5. června 1784 vyplacen za snesení věže, která byla podle účtované tesařské práce pravděpodobně dřevěná. V roce 1787 byly provedeny rozsáhlé práce, které se týkaly osazení typlových stropů. V dubnu byl vyplacen tesař za nové schody. Od května do 14. srpna se pokrývala střecha a v srpnu byl celý zámek vybílen. Na podzim roku 1788 byl zámek předlážděn, v roce 1794 byly čištěny a nahazovány římsy. V říjnu 1796 byl ve sklepě pod nově zaklenutou a vydlážděnou kuchyní vyzděn pilíř. Různé udržovací práce byly propláceny v roce 1797, podle nichž byl na zámku pokoj drába, ovčáka, písaře a byt purkrabího (správce), kde se osazovala tři okna o čtyřech křídlech s dvaceti tabulkami. Nově byla okována čtyři zimní okna. V následujícím roce byly v patře arkády zazděny čtyři oblouky.

Při poslední historické stavební úpravě zámku v polovině 19. století byl vystavěn nový krov s postranními stojatými stolicemi, datovaný dendrochronologicky do roku 1850. S touto úpravou lze rovněž spojovat zazdění arkád v patře, přičemž některé byly zazděny ještě v 18. století. Do zazdívek byla osazena okna s půlkruhovými, paprsčitě členěnými výplněmi záklenků Nejpozději při výměně krovu byly prameny doložené typlové stropy z 80. let 18. století nahrazeny částečně dochovanými konstrukcemi fabionových stropů se štukovými zrcadly. Tyto stropy shořely při požáru v 80. letech 20. století.

Ve 20. století byla opakovaně opravována krytina a zřejmě i samostatný krov západní přístavby se stojatou stolicí, na jejíž jižní stojce je napsán letopočet 1910. V roce 1927 byl vypracován nerealizovaný projekt vily nad rybníkem u zámku. Po roce 1945 zámek užívalo JZD. V roce 1979, kdy byla opět plánována obnova krytiny, měla být na základě nového zaměření (použito při průzkumu) zpracována studie využití a jednostupňový projekt. V roce 1991 bylo vydáno závazné stanovisko OkÚ Třebíč k úpravě hospodářské budovy ve dvoře u zámku. V roce 2000 Okresní úřad doporučil zpracovat návrh na vyhlášení celého dvora za kulturní památku.